Ing. Jitka Jiskrová, MBA: Řemeslo, sport a příjemná osobní setkání jsou tím nejlepším lékem a tečkou za koronavirem!
Ředitelka Střední školy technické Vysoké Mýto Jitka Jiskrová patří mezi velké podporovatele projektu TECHNOhrátky. Společně se svým pedagogickým sborem velice pečlivě dbá především na aktivní přístup žáků ke vzdělání a na rozvoj jejich řemeslných dovedností. Ti jí to vracejí mnoha úspěchy v dovednostních soutěžích – včetně „technohrátkovských“ – i bezproblémovým uplatněním.
Loni se kvůli pandemii Covidu-19 akce TECHNOhrátek ve vaší škole neuskutečnila – stýskalo se Vám po ní?
Ano, stýskalo. Setkání s organizátory TECHNOhrátek, žáky a pedagogy základních škol je vždy příjemnou událostí a vybočením z šedi běžných dnů. Ztráta osobního kontaktu a možnost se potkávat bez obavy z případné nákazy je skutečně pro všechny velmi frustrující.
- Akce projektu zatím nahradila soutěž Řemeslo doma II. Jak se vám zamlouvá?
Velmi. Jako ve znamení krásné písničky „dělání, dělání, všechny smutky zahání“ se kutilové přesunuli ze školního prostředí do domácích dílniček k rodičům a prarodičům a začali vyrábět samé zajímavé a užitečné věci. Ukázalo se, že děti rády dělají to, v čem mohou uspět, a co jim přináší pochvalu a uznání.
- V čem vidíte největší přínos TECHNOhrátek pro žáky i vaši školu?
TECHNOhrátky jsou pro školáky zábavnou formou ukázky různorodých řemesel, která náš kraj nabízí. Jsem přesvědčená, že základy manuální zručnosti, píle a pracovitosti se u dětí vytvářejí od útlého věku v rodině. Následně se dále formují na základní, střední či vysoké škole. Pokud se k osvíceným učitelům přidají prarodiče, rodiče, ostatní rodinní příslušníci a také kamarádi, je šikovný řemeslník na světě.
- Vaši žáci pravidelně vynikají v dovednostních a kreativních soutěžích – co stojí za jejich šikovností?
Domnívám se, že je to právě zmíněná rodinná tradice a také velké štěstí potkat ve svém životě toho správného učitele a spolužáky. Je všeobecně známo, že díky počítačům jsou na tom děti s manuální zručností o trošku hůř, než bývaly. Rodiče se nesmí bát je pustit k jakékoli domácí činnosti – ne ovšem naoko, ale doopravdy. Malé dítě je nadšené, když je k tomu rodiče pustí. I praktické činnosti, jako je úklid, drobné opravy, vaření, nákupy, malování, práce na zahradě, jsou pro děti zábavné. Děti rády napodobují. Mnohdy se je dospělí bojí pustit k práci jenom proto, že se nechtějí zdržovat, nebo z obavy, aby něco nepokazily.
Pokud chceme, aby byly děti pracovitější, praktičtější a šikovnější, musíme začít co nejdříve v rodině a škola na to navazuje. Všichni si určitě vzpomínáme na školní dílny a pozemky, co zábavy jsme si užili. A co se nám povedlo, nebo naopak! Všichni si jistě z nostalgie schováváme doma „poklady“ – výrobky, které nám děti přinesly ze základní nebo mateřské školy. Musím uznat, že v naší škole máme štěstí na šikovné učitele odborného výcviku, kteří nejen řemeslo ovládají, ale umí i svoje know-how předávat dál. Na „mistrech“ vidím neskrývanou radost, když jsou žáci učenliví a vyhrávají v soutěžích. Do své práce dávají spoustu energie navíc, a to se cení.
- Na podzim se snad už výuka vrátí do „normálu“ – co bude pro žáky nejdůležitější?
Nejdůležitější bude poradit si s nápravou sociální izolace dětí. Žáci se znovu musí začít věnovat sportu, koníčkům a mít radost ze života. Prožili velmi dlouhé období, kdy se nemohli potkávat, spolu si hrát a učit se. Zásadní rolí učitelů je mimo vyučování také působit na duševní pohodu a zdraví žáků. Motivace, citlivý a empatický přístup jsou tou hlavní záležitostí, se kterou se musí učitelé vypořádat. Čeká nás velmi náročné období. Děti postupně budou navazovat kontakt se spolužáky, učiteli a kamarády. Vždyť žáci prvních ročníků se nestačili ještě ani poznat! Řemeslo, sport a příjemná osobní setkání jsou tím nejlepším lékem a tečkou za koronavirem.
Rozhovor redakce TECHNOhrátek s Ing. Jitkou Jiskrovou vyšel ve Zpravodaji TECHNOhrátky, květen 2021
